Letkis – od severského ledového klidu k celosvětovému šílenství
Představte si chladný začátek roku 1964 a Finsko se právě probouzí ze své dlouhé zimní hibernace. Najednou se objeví něco, co uhrane téměř celý svět. Ne, není to nový druh…
Smíchejte v hrnci píseň, blyštivou róbu a pár pohybů – a získáte nesmrtelnou scénu, která se zapsala do historie české popkultury. Jak se z melodie napsané pro rodinnou komedii stal hit, který roztancuje parkety dodnes? A proč je tahle choreografie pro mnoho dam téměř rituálem? Pojďme si připomenout příběh písně, která Čechy už přes 40 let nutí zpívat a hýbat boky.
Když se řekne „Sladké mámení“, mnohým se okamžitě vybaví ikonická scéna z filmu S tebou mě baví svět. Zdena Studénková v blyštivých šatech kroutí boky před partou vlasáčů a její hlas se rozléhá horskou chatou. Jenže – jak už to ve světě filmu bývá – věci nejsou vždy takové, jak se zdají. Za mikrofonem totiž v podstatě nestála Studénková, ale legenda české pop-music Helena Vondráčková. A právě tohle spojení dvou dam udělalo ze „Sladkého mámení“ nejen jeden z největších filmových hitů, ale i nestárnoucí evergreen české hudební scény. Přestože „Sladké mámení“ vzniklo jako nenápadný filmový song, proměnilo se v hudební fenomén, který si žije vlastním životem.
Vraťme se do počátku 80. let, kdy režisérka Marie Poledňáková připravovala svůj dnes už kultovní film S tebou mě baví svět (1982). Příběh o třech otcích, kteří vezmou své děti na „pánskou jízdu“ do hor a pokouší se zvládnout roli rodičů na plný úvazek, měl být lehkou rodinnou komedií. Jenže k takovému filmu se hodí i pořádná hudba. A Poledňáková chtěla, aby její snímek měl něco víc – melodii, kterou si diváci zapamatují.
S tímto úkolem se obrátila na Václava Zahradníka, skladatele, který měl v té době už za sebou řadu úspěšných filmových i televizních hudebních projektů. Byl mistr aranžmá a dokázal napsat písničku, která měla hitový potenciál. Aby toho nebylo málo, ke spolupráci přizval textaře Vladimíra Poštulku, který si s jazykem rozuměl jako málokdo. Společně tak vytvořili píseň, která měla být ve filmu něčím víc než jen kulisou. Měla dodat jedné konkrétní scéně šmrnc – a jak už víme, povedlo se jim to dokonale.
Ve filmu si píseň „Sladké mámení“ střihla Zdena Studénková v roli elegantní zpěvačky, která se svým doprovodem kapelou „Index Y“ okouzluje horskou chatu. Jenže hlas, který v této ikonické scéně slyšíte, nepatří jí. Ve skutečnosti ji nazpívala Helena Vondráčková, která v té době patřila k absolutní špičce československé pop-music.
Tento trik nebyl ve filmu ničím neobvyklým – už tehdy bylo běžné, že herečky dostávaly „půjčený hlas“. Navíc, Vondráčková byla jasná volba. Měla rozpoznatelný hlas a v té době byla na vrcholu své kariéry. A tak se stalo, že zatímco na plátně vidíme Studénkovou, slyšíme Vondráčkovou.
Mimochodem, pokud se na scénu podíváte pozorně, zjistíte, že na jednu z kytar hraje tehdy ještě mladý Pepa Nos. Ano, ten, který se později proslavil svými folkovými skladbami a satirickými písněmi.
Když film v roce 1982 vstoupil do kin, nikdo asi netušil, že se film „S tebou mě baví svět“ stane jednou z nejpopulárnějších českých komedií všech dob. A stejně tak by si tehdy málokdo vsadil na to, že píseň „Sladké mámení“ přežije desítky let a stane se doslova nesmrtelnou melodií.
Přesně to se stalo. Píseň si žila vlastním životem. Lidé si ji zpívali nejen doma, ale i na večírcích, v hospodách, na svatbách. Stala se součástí české hudební kultury, takovým tím „národním pokladem“, který zná úplně každý.
Dočkala se i jiných verzí. Například v roce 2003 ji hrála kapela Těžkej Pokondr pod názvem Špatné trávení – samozřejmě v jejich typickém humorném stylu. A i když tahle verze byla hitem svého času, původní „Sladké mámení“ má stále své pevné místo na české hudební scéně.
Jedním z důvodů, proč se „Sladké mámení“ tak vrylo do paměti diváků, byla i nezaměnitelná choreografie Zdeny Studénkové. V blyštivých šatech se ladně vlní do rytmu, rukama provádí jemná, ale přesná gesta a při otočkách elegantně hází vlasy dozadu. Celá její pódiová prezentace v sobě má směs sebevědomí, svůdnosti a lehkého nadhledu, což je ideální kombinace pro filmovou scénu, která měla být nejen stylová, ale i zábavná. A co víc – tahle taneční figura se uchytila v české zábavní kultuře.
Dodnes není žádný večírek nebo svatba kompletní, pokud se na parketu alespoň jedna dáma nepokusí o ikonické kroutivé pohyby a ladné houpání boků, přesně tak, jak to předvedla Studénková. Jakmile se ozvou první tóny písně, můžete si být jistí, že se na tanečním parketu okamžitě objeví někdo, kdo napodobí slavnou scénu, rukama elegantně kreslí oblouky do vzduchu. Inu: „Sladké mámení, chvíle závratí…“. Tahle choreografie je prostě fenomén, který si české publikum vzalo za svůj – a zdá se, že jen tak nezmizí.
Nabízí se otázka, co vlastně dělá „Sladké mámení“ tak výjimečným a proč tahle písnička nestárne a stále se hraje?
„Sladké mámení“ má i v naší kapele pevné místo a patří mezi nejčastěji žádané skladby na našich vystoupeních. Ať už hrajeme na společenských akcích, oslavách nebo tanečních večerech, tahle píseň nikdy nezklame – každý ji zná, každý si ji rád zazpívá a hlavně, každý se u ní skvěle baví.
Málokdo ví, že „Sladké mámení“ má ve skutečnosti ještě třetí sloku, která se však do běžných verzí písně dlouho nedostala. Původně zazněla pouze ve filmu, ale na oficiálních nahrávkách chyběla. Teprve po mnoha letech se objevila rozšířená verze, která umožnila posluchačům zažít „Sladké mámení“ tak, jak jej autoři původně zamýšleli. A ti, kdo si ji poslechnou, možná zjistí, že právě tato třetí sloka je oním chybějícím dílem skládanky, který písni dodává úplnost.
Průvan sfoukl svíčky,
noc oblékla krajku splývavou.
Už mě máš pod víčky,
už ti klesá hlava únavou.
Zdám se ti a náhle
starosti, jak kouzlem odplavou.
Do tvých snů vejdu po špičkách,
ztratíš se v mých rajských uličkách.
A tak tu máme hit, který přežil desetiletí a stále se hraje. „Sladké mámení“ je důkazem toho, že dobrá hudba nikdy nezestárne. Ať už si ji pustíte v rádiu, na oslavě, nebo jen tak pro radost, vždycky vám přinese úsměv na tváři. A kdo ví? Možná i dnes, o čtyřicet let později, se někde v horské chatě rozléhá známý refrén a někdo si k tomu v blyštivých šatech zatancuje. Protože sladké mámení nikdy nekončí.
